Máma Bubo - Planeta Haj
19.05.2000 05:00, Antonín Kocábek (Musicserver)

Jméno Máma Bubo je pro všechny, kdo se zajímají o období tzv. České nové vlny, notoricky známým pojmem. Jména klávesisty Karla Babuljaka (dnes Sajkedelik Šraml Band, Boothill, Kapela snů a různé sólové projekty) a kytaristy Jiřího Charypara (dnes Švihadlo) byla tehdy známá i z o něco populárnějšího Babaletu, kde zároveň s Mámou Bubo oba působili. Třetí podstatnou postavou MB byl ještě basista Vlasta Matoušek (dnes Yamabu a solová vystoupení s orientálními nástroji).

Po původním období, kdy skupina produkovala typické novovlnné “úlety”, se v polovině osmdesátých let nechala ovlivnit a okouzlit (podobně jako třeba skupina Omnibus) elektronikou , a právě z tohoto období je i samizdatové album Planeta Haj, které bylo pro účely reedice maličko zkráceno a digitálně vyčištěno. Zjednodušeně lze označit to, co najdete na této nahrávce, jako elektronický minimalismus. Pro nezasvěceného a nepřipraveného posluchače musí být tato hudba asi dost nestravitelná, nudná a neposlouchatelná – mnohé skladby provází po většinu jejich délky monotónní tlukot automatického bubeníka, dlouhé chvíle beze změny, aby se poté na několik desítek vteřin objevil melodický a příjemný refrén, po kterém se vše opět na dlouhou dobu vrátí k předchozímu. Avšak pro posluchače, naladěné na alternativní vlnu, pro ty, co nemají hudbu jen jako kulisu, pro lidi , pro které nejsou jména Brian Eno, Tangerine Dream či Phil Glass něčím neznámým, pro takové je to přesně to pravé.

Některé rytmy a hlavně zvuky dnes již působí oposlouchaně, otřepaně a místy i směšně, technika přece jen udělala velký krok kupředu, ale svůj původní náboj nahrávka neztrácí ani po letech, která ji dělí od data vzniku. Rozhodně by si ji – jako “povinnou literaturu” – měli poslechnout všichni příznivci současné nekomerční taneční hudby, protože objasňuje mnohé její kořeny. A kdo měl někdy možnost vidět videokolekci “Hudba 85”, jistě si vybaví i to, co z nahrávky dodnes dýchá – ledový chlad tun betonu odosobněných sídlišť, nepřítomné odlesky zrcadlových brýlí, pocity marnosti, zbytečnosti a vydělenosti. Je to vlastně koláž zvuků, od počátku do konce to vrčí, bublá, klepe i buší, jen tu a tam se vyloupne melodická pasáž nebo trubka čtvrtého člena Jana Máši. S atmosférou hudby skvěle korespondují i úsporné texty, ostatně i názvy jednotlivých skladeb hovoří mnohé: “Nemám tvář”, “Co to má být”, “Sen” či “Skončíš jako já”. Zpěv navíc bývá efektově upraven.

Deska Planeta Haj rozhodně není vhodná například na večírky, a v rádiu ji (s jednou nejmenovanou výjimkou) pravděpodobně také nezaslechnete, ale hledáte-li něco zajímavého na “dlouhé zimní večery” nebo prostě máte jen potřebu zaplnit tuto mezeru ve svém hudebním vzdělání, pak byste neměli být zklamáni.

Album: Máma Bubo - Planeta Haj
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 75:20
Skladby: Planeta Haj, Nemám tvář, Leben und Verzeihung, Skončíš jako já, Smíš mnohem dál, V Čechách najdeš přítele, Baňatost (part), Co to má být, Haj La Haj To Haj, Sen, Za zdí