V Neratovicích se člověk nevydá na koncert každý den, ba ani každý týden, ale když už jednou za čas do těchto bohem a hudebníky polozapomenutých končin zavítá bigbítová celebrita (koho teď napadá něco o oxymorónech, není zajisté pravý bigbíťák), většinou je z toho velice vydařená událost.
Je-li tou celebritou Vláďa Mišík, dá se mluvit o sázce na jistotu (ano přiznávám, v jeho případě je namístě spíše označení anticelebrita, vždyť on dokonce odmítl převzít vyznamenání z rukou našeho nejmilejšího, nejmoudřejšího a nejspravedlivějšího prezidenta!).
Což se potvrdilo do puntíku, včetně předskokanů Jamieho Marshalla s Radkem Hlávkou a jejich kytarově bluesových úprav všeho možného, od tradiční Don't Let Me Be Misunderstood přes Hendrixovu Little Wing třeba po Dylanovu All Along the Watchtower, mezi nimiž se ovšem neztratí ani Jamieho vlastní věci. To vše by samo o sobě stačilo na krásný večer (byť si tahle muzika možná zaslouží trochu komornější prostředí). Ale pak přišel Mistr ...
Už jsem Vladimíra dlouho neslyšel, a tak mě opravdu hodně překvapila energie, která z něho a jeho Etc... sálá pořád stejně, jako když hrával před třiceti lety po studentských klubech, pokud zrovna neměl zákaz činnosti. Nic nevadí, že má vlasy "bělejšího odstínu šedé", ani že při představení sedí. Je to pořád ta muzika, kvůli které jsem se kdysi chtěl stát hudebním kritikem, abych ji mohl vynášet do nebe. Osud chtěl jinak, kritikem nejsem, ale dluh Vladimírovi bych rád splatil aspoň touto malou poklonou. Tohle je muzika, kterou bych si vybral pro pobyt na opuštěném ostrově! Místo dalších slov připojuji malou ukázku na Youtube a pár fotek.
VK

Youtube:Relativistický zádrhel

Radek Hlávka a Jamie Marshall

Etc...

Etc... (zleva Petr "Kulich" Pokorný, Vladimír Pavlíček, Vladimír Mišík, Jiří Zelenka, Jiří Veselý, Pavel Skála)

Vladimír Mišík, Jiří Zelenka